Lara Istako = J. B. = Džejbinka

Datum narození: 1. 1. 2016

Otec: Fréderique Canine Paradise

Matka: Miss Lisa – FV dei Piccoli Pagliacci

Uchovněna dne: 5. 3. 2017 

Jmenuji se Lara Istako a narodila jsem se 1. 1. 2016 v obci Veltěže u Loun v chovatelské stanici Istako. Moje maminka Miss Lisa – FV dei Piccoli Pagliacci pochází z Itálie a můj tatínek Fréderique Canine Paradise je ze Slovenska. Můj průkaz původu si můžete prohlédnout ZDE.

Mám 2 sourozence – Ladu a Ludvíka. Panička se svou dcerou Aničkou se na mne přijely podívat, když mi byly 3 týdny. Samozřejmě se hned do mne zamilovaly – tedy nevím, jestli do mne, tenkrát jsme si byly se sestrou Ladou tak podobné, že nás nebylo snadné rozeznat, která jsme která. Ale to nevadilo, protože když mi bylo 8 týdnů, přijely si panička s Aničkou pro mne velkým černým autem a přivezly si na mne poměrně velkou přepravku. Ale panička se mnou celou cestu seděla na zadním sedadle, hladila mne a konejšila, tak cesta do Čáslavi uběhla poměrně rychle a večer jsem již byla vpuštěna poprvé do velkého světa nového domova.

Asi si říkáte, že se jmenuji Lara, ale toto jméno jsem musela dostat, protože jsem z vrhu v pořadí „L2“, tak musí začínat na „L“. Jenže to není tak jednoduché – doma mi prostě říkají dvěma písmeny, a to „J. B.“ (čti anglicky „džej-bí“). Původ tohoto jména hledejte ve filmu Kingsman, kde takto pojmenoval hrdina Eggsy svého přiděleného pejska – mopse. Aničce se to jméno tak líbilo, že ho pro mne prosadila pro domácí použití. Takže jsem „J. B.“, a páníčci pro mne mají řadu dalších zkomolenin, jako Džejbinka, Džíp, Džípeček, Džíboš nebo Džejby.

A tak si tady bydlím v Čáslavi, v rodinném domku se zahradou. Mám kolem sebe čtyřčlennou lidskou smečku: paničku a jejího manžela, a dále jejich děti – Aničku a Janka. Ve společné domácnosti žije s námi několik zvířátek: předně je to moje dcera – mopsička Alba, a dále s námi žije ještě jeden mazlíček, který mne moc nemá rád, i když mne toleruje, a tím je kočka jménem "Kotík". Do týmu kompletní rodinné smečky se počítají také další dva mí velcí kamarádi, a těmi jsou koně Abíček a Markýzek. Ve stáji poněkud zlobím a papám koňské koblížky, tak mne panička nenechá volně a nemůže mne pustit ani na vyjížďce s koňmi v lese, neboť se stále pletu koním pod zadní kopyta (fakt nevím, proč to dělám).