Moje základní výbavička

Každý pejsek, kterého si pořizujete do domácnosti, potřebuje svoji výbavičku, stejně jako miminko. Nabídka výrobců je opravdu široká a je namístě použít selského rozumu, jinak utratíte mnoho peněz zbytečně a doma se Vám pak kupí zbytečné krámy. A stalo se to i nám. Tady vypisuji, co doma máme a jak jsme to používali.

Potřeby na krmení

Mám dvě misky: jednu na vodu, jednu na krmení. Používáme nerez misky, což asi není to pravé ořechové, ale panička uvažuje o jiném materiálu – keramickém nebo plastovém. Protože hodně hltám, pořídili mi pod misku takový nízký špalíček dřeva.

Potřeby na péči

Na péči o můj kožíšek používáme vyčesávač Furminátor, jak jsem psala v článku Péče o mopsí kožíšek.

Pelíšky

Protože máme velký dům a chci být neustále v co nejtěsnějším kontaktu s páníčky, mám pelíšků více. Jeden pelíšek je v kuchyni u jídelního stolu, druhý pelíšek je u piána, třetí pelíšek pod pracovním stolem paničky v horním patře a čtvrtý pelíšek – resp. křeslo uzpůsobené jako pelíšek je v ložnici. Spím totiž s vedle paničky na křesle. Ještě mám pátý pelíšek na terase, kde se sluním. Měla jsem ještě šestý pelíšek na terase, který se ale chytl do sekačky na trávu a roztrhal se. Samozřejmě původně jsem měla pelíšek jeden, ale časem se vynořila potřeba většího poštu pelíšků, aby se ten jeden nemusel stále přenášet.

Klec

Nelekejte se! Klec není vězení na pejska! Klec je takový bezpečný domeček. Bydlela jsem v něm skoro do 1 roku věku na noc. Panička mne tam ukládala stejně jako miminko do postýlky. Klec jsme používali od štěněcího věku. Hodila se, abych v případě potřeby byla v bezpečí a neublížila si. Moje klec skoro nevypadala jako klec. Byla celá vyložená měkkým polstrováním, s pelíškem a přehozenými dečkami. Přes den jsem měla dvířka otevřená, na noc zavřená. Byla jsem tam zvyklá spát, klec byla v ložnici vedle postelí. Noční spánek v kleci skončil, když mi byl rok a byla jsem s páníčky na horách. Bydleli jsme v jednom malém pokojíčku, táhlo od podlahy a mně se tam v noci nelíbilo, tak jsem štěkala. No a vedle v pokoji byla labradorka, která když mne slyšela, začala také štěkat a rušili jsme všechny v chatě. Tak mne vždy panička uložila na prázdnou válendu do pelíšku a tak jsem spala. No a co myslíte? Už jsem se do klece vrátit nechtěla. Pořád jsem tam rumplovala a zlobila, tak nakonec jsem jednoho dne vyskočila na takové křeslo v ložnici a usnula tam. A od té doby mi panička na křeslo dala deky a takovou ohrádku, abych nespadla, a spím tam (no a někdy nad ránem přelezu na paničky postýlku a lehnu si k ní, ale to na mne neprozraďte!).

Přepravka

Podle zákona o silničním provozu musí být pes při přepravě v autě nějak zajištěn, aby neohrozil bezpečnost osob a bezpečnost provozu. Tak panička začala pátrat po nějaké vhodné přepravce. Původně si myslela, že přepravka bude v malém VW Polo v kufru. Tak abych se tam dobře nakládala, koupili přepravku s odklápěcí mřížkou vpředu. Jenže co myslíte? Mně se samotné v kufru naprosto nelíbilo a byla jsem z jízdy vždy tak vystresovaná, že jsem se vůbec nechtěla k autu ani přiblížit! Tak nastala další etapa, přepravku dali na zadní sedadlo a připoutali pásem. Jenže bylo dost nepohodlné mne tam dávat a vyndávat, takže nakonec se panička rozhodla, že zkusí jiný zádržný systém – pás do auta.

Pás do auta pro psy

Panička mi koupila speciální psí postroj do auta: kšíry a poutací pás. Na sedadlo dala deku a malý pelíšek a od té doby jezdím takto (viz článek Jak cestuji autem). Na obrázku nejsou originální kšíry, jsou nahrazeny pohodlnějšími.

Obojek či kšíry?

Další velké téma. Placatý mopsí čumáček a problematická chrupavka průdušnice… Velká řada zdrojů nedoporučuje používat pro mopse klasické psí obojky, aby jim nebránily v dýchání. Prý jsou lepší kšírky – postroje. Panička na mně poprvé použila obojek zlaté barvy s puntíčky. No nebudu popisovat můj pocit, fotografie mluví za vše:

Tak jsem se tvářila, když mi nasadili poprvé obojek

Nevýhodou silného mopsího krku a hrudi – řekněme spíše „hlavohrudi“ je to, že obojek velmi snadno sklouzne a vyvlékne se, pokud na vodítku nechci jít. Malinko se zakroutím a již jsem volná! Panička někde vyčetla, že mopsíkům se nemají dávat klasické obojky, že jim brání v dýchání. Nicméně mám asi 3 klasické obojky, které s moc nepoužívají.

Daleko více se osvědčily kšíry. Nejprve opět ty klasické s možností nastavení velikosti na hrudi a na bříšku. Pak jsme ale objevily s paničkou kšírky typu „podprsenka“ a ty nemají u nás konkurenci!

Jedinou konkurencí k těmto kšírkám jsou italské kšírky, které nazýváme „koupací“ a „do bláta“. Jsou totiž celé z plastu (neoprénu), takže je stačí omýt a nemusí se prát. Nevýhodou  je, že nejsou nastavovací a buď padnou nebo nepadnou…

Koupání v Podměstském rybníku

Vodítko

Vodítek máme 2 typy: klasické s karabinkou a samonavíjející typu „flexi“. Tak co myslíte, že máme my? Obojí! Máme dvě klasická vodítka – šňůrky s karabinkou a jednu „flexinku“, tj. samonavíjející strunku. Panička používá obě varianty, záleží na tom, kam jdeme ven. Když se hárám, používáme výhradně flexinu. Mimochodem – panička je nejraději, když jdu volně a nemusí použít vodítko žádné! A k tomu jsem neustále cvičena: nehonit běžce, nehonit cizí psy, neběhat za kočárky – prostě všechny ignorovat. A docela mi to jde, i když to trvalo skoro rok a půl!

Oblečky

Prohazka Vodranty

Panička říkala, že jejich psi nikdy žádné oblečky neměli. Ale když mne viděla v mrazech, jak se klepu a načetla kdejaké poučky, tak zřejmě změnila názor a rozhodla se mi nějaký obleček – bundičku – pořídit. Ale to pěkně naletěla! V krámech pro psy sice měli spoustu oblečků, ale naprosto nevyhovovaly na mopsí figuru. My mopsi jsme totiž srdnatí a sveřepí. Máme silnou hruď, ale krátké tělo. Takže klasické psí oblečky na nás naprosto nepasují. Pokud chci, aby mi oblek padl přes prsa, tak je mi o 30 cm delší. A pokud víte, jak my mopsi nosíme stočený ocásek nad bedry či kyčlí, tak jistě víte, že délka oblečku musí pasovat přesně! Moje panička se tak dlouho trápila s objednáváním a vracením oblečků, až se naštvala a sama mi ušila vestičku – bundičku, která byla mně, jako mopsince, přímo na míru šitá. Dokonce zvažovala, že začne podnikat v oboru mopsí módy! Ale nevěste hlavu, určitě mopsí obleček nakonec seženete nebo svépomocí upravíte ten větší nevyhovující.

Batoh na mopse

Abych vydržela náročnější túru, nebo aby mne mohli vzít páníčci do míst, kam normálně pejsci nesmějí, tak mi pořídili psí batůžek. Po pravdě řečeno, necítím se tam moc dobře, ale jsem páníčkům nablízku, nemusím šlapat do kopce a prostě když už nemůžu, strčí mne tam. Batoh je poměrně pěkný módní kousek, tak ho panička používá sama pro sebe na cesty.

Potřeby a produkty ke zdravotní péči uvádím v článku Moje domácí lékárnička.