Moje procházky

Moje panička je urputná na dodržování různých režimů, takže každý den bez výjimky musím na procházku. Procházka skýtá pro mne mnohá veselí. Hlavně mohu všude čuchat a číst vzkazy mých psích kamarádů, mohu se vyvenčit kdekoliv, proběhnout se, zacvičit si a dělat neplechy, kterým panička říká zlobení.

U nás ve městě platí vyhláška, že pejsci mimo vyhrazená místa nesmí chodit volně bez vodítka. Jenže to vyhrazené místo je jeden trávník v parku s vysokou trávou, kde se mi fakt špatně běhá. Tak to děláme tak, že na vhodných místech, kde nejezdí auta, mne panička odepne z vodítka a běhám volně.

Procházky trvají cca 1,5 hodiny, někdy více nebo méně dle počasí a trasy. Nejčastěji se mnou chodí panička, a když nemůže, tak další členové naší smečky – Jan nebo Anna. Výjimečně mne vezme i paničky manžel.

A kam chodíme? Zde jsou naše nejčastější trasy:

Okruh Vodranty

Lesopark Vodranty je velmi dostupná možnost příjemné procházky po udržovaných cestách. Kousek musíme sice po betonovém chodníku, ale aspoň si obrušuji drápky. Trasa vede cestou kolem rybníku Měděnice a pak lesoparkem kolem koupaliště, cestičkami nad sportovním atletickým areálem a zpět různými variacemi pěšinek nahoru a dolů. Obejdeme celý park a vracíme se zpět.

Výhodou této trasy je poměrně kvalitní cesta, schůdná i za deštivého počasí, vodní zdroje jako rybníček, různé potůčky sloužící k osvěžení za horkých dnů, stín pod vysokými starými stromy a poměrně pěkné pohledy na přírodní krásy. Další výhodou je, že zde mám možnost potkávat se s jinými psími kamarády, takže jsem se naučila psy tolerovat a nyní je v podstatě ignoruji – očucháme se, pozdravíme a jdeme si každý svou cestou.

Nevýhodou je, že sem chodí běhat lidé a já se občas leknu a vyrazím za nimi, zvláště pokud mají boty výrazných neónových barev. Běžci se mne bojí ještě více a občas se tak zamotají, že málem přese mne upadnou. Tak mne raději panička drží za kšíry, než přeběhnou. Další nevýhodou jsou leklé ryby na břehu, které mne nebývale lákají k tomu, abych se v nich vyválela. To panička šílí, nechápe, že i já chci mít svůj parfém! A pak zde existuje ještě jedna záležitost, a tou jsou lidské exkrementy umně odložené v křoví. Pro paničku k uzoufání, pro mne další lákavá záležitost k parfemaci mého kožíšku. Panička se vždy velmi rozčiluje a dává mi najevo, že zlobím.

Okruh Bažina

Do „bažiny“ chodím nejčastěji s Janem. Je to delší procházka, tak na 2 hodiny, a vede kolem rybníků Homolka a Jirsák dozadu do lesa a zpět. Dá se sem chodit jen v zimě a na jaře, protože jinak zaroste cesta vysokými kopřivami a porostem, tak se nedá proniknout. Název bažina si tato trasa zasloužila proto, že některé úseky trasy v okolí rybníků jsou podmáčené a zatopené, tak se sotva projde suchou nohou. Za deště je zde hodně bláta. Ale zato tu nepotkáte živáčka. Celou cestu mohu řádit.

Výhodou trasy do bažiny je to, že nemusíte dávat pozor na lidi, příroda je zde divoká a zarostlá a fyzicky jde o pěkný trénink. Nevýhodou jsou chcíplé ryby u rybníka Homolka, tam mne páníčci bedlivě hlídají a za deště blátivá cesta. Cestou se míjí Bull azyl, takže nás obyvatelé tohoto psího útočiště zdraví hlasitým štěkotem.

Okruh Drobovice

Drobovice je vesnice blízko našeho města, asi 2 km daleko po silnici. Existuje ale přírodní trasa zadem, která je za příznivého počasí na jaře a v létě velmi žádaná a příjemná, neboť končí ve vesnici na zmrzlině. Trasa vede zadem kolem zemědělské školy a kolem zahrádkářské kolonie směrem ke staré střelnici, a dále kolem potoka lužním lesíkem až do Drobovic. Výhodou je, že většinu cesty mohu jít volně a opět potkáte minimum lidí. Nevýhodou je, že za deštivého počasí je tu hodně černého kluzkého bláta, ve kterém také ráda zlobím a občas vás vyplaší cyklista.

Okruh Jirsák

Jirsák je další rybník za rybníkem Homolka. Trasa začíná stejně jako „bažina“, ale u Jirsáku se uhne směrem ke chmelnici a po poli těsně kolem listnatého remízu s potokem se vrací zpět k Homolce. Na jaře a v zimě lze projít přímo po krásné pěšince v remízku. Výhodou je kratší vzdálenost (procházka cca na 1 hodinu), opět nepřítomnost lidí a mohu běžet volně. Nevýhodou je nepřístupnost trasy za deště a nemožnost projít zarostlým porostem remízu v létě a na podzim. A také procházíme kolem azylu pro buly, takže opět to „vítání“…

Trasa Jirsák se dá modifikovat za suchého počasí tak, že se projde kolem chmelnice nahoru na zemědělskou asfaltovou cestu a tudy se lze vrátit zpět do Čáslavi. S paničkou tuto cestu moc rády nemáme, protože je většinou blátivá a asfaltka tvrdá. A je tu obvykle větrno.

Okruh po poli kolem bull azylu

Jde o kratší procházku asi na hodinu. U rybníku Homolka se nezahne jako k Jirsáku, ale jde se rovně po polní travnaté cestě okruhem mezi poli směr Drobovice a přijde se zezadu k bull azylu. Odsud se můžeme vrátit po cestě k Homolce a domů nebo se můžeme pustit na zpáteční cestu okolo remízku jako na okruhu Jirsák. Výhodou je nepřítomnost člověků a nezvyklé výhledy. Nevýhodou je totální promáčení bot a paciček za mokra a návrat po blátivé cestě. Ale za sucha dobré.

Městský okruh

Tento okruh je víceméně neprocházkový z hlediska mého vyžití, neboť musím skoro celou cestu na vodítku. Většinou ho používáme při cestě za někým na návštěvu nebo do města na nákup. Trasa vede kolem Podměstského rybníka a přilehlým parčíkem, kde je právě místo pro volné venčení psů. Téměř celou cestu se jde po asfaltu, což nesvědčí ani paničce, ani mně. Ale občas ho využijeme při dešti, moc se tu nedá umazat.

Souňov

Ve vesnici Souňov, asi 10 km od Čáslavi, mají paničky ustájené koně. Takže mne sem často panička bere s sebou na procházky. Chodíme tu prakticky dva okruhy:

Na brody

Delší procházka na 1,5 až 2 hodiny. Trasa vede ze Souňova směr Třebonín, zde u mlýna se zahne na lesní cestu a kráčí se téměř strašidelným lesem roklí směrem na Lomec. Roklí se vine poměrně široký potok, takže ideální je tento okruh za parných dnů, kdy je tu opravdu chlad a vlhko a každou chvíli se mohu v potoku vykoupat. Z cesty se pak uhne nahoru do kopce a vracíme se lesem do Souňova, kde vyjdeme na poli nad pastvinami.

Do souňovského lesa

Druhý okruh v Souňově vede do stejného lesa, kterým se vracíme vrchem od brodů. V lese se dá jím různými směry a cestami, i mezi poli a loukami, záleží na počasí a chuti. Často tento okruh chodíme i s koňmi, které doprovázím. Pak ale musím chodit na vodítku, protože se jim stále pletu pod zadní kopyta, jak jsem už říkala. Nemohu se to odnaučit a panička to zatím vzdala.

Schořov

V nedaleké vesnici Schořov jsou krásné lesy se širokými cestami. Musíme sem jet autem a nejraději mne sem berou, když hárám, abych se mohla bez obav proběhnout. Procházky trvají od 1,5 hodiny do 2 hodin a máme několik variant tras. Nejhezčí místo jsou takové dva staré lomy. Je to tam jako v pohádce. A místy jsou krásné zelené mechy, kde se mohu válet. Páníčci sem rádi chodí také na houby.